Modřany

Z kroniky obce Modřady (dnes součást Prahy)

Dne 22. září 1938 procházel obcí mohutný průvod veškerého dělnictva z továrních závodů v Modřanech v počtu kolem 3500 hlav, aby se súčastnil společně velikého protestu proti útokům na samostatnost československé republiky. Průvod, v jehož čele nesena byla státní vlajka, připojil se v Praze na Václavském náměstí ku nesčetným zástupům ubírajícím se ku parlamentu, aby demonstrovaly pro obranu vlasti; národ náš po dvaceti letech své obnovené svobody byl postaven před nejtěžší osudové rozhodnutí. Události v poslední době a nepokoje v pohraničí naší republiky vyžádaly si mnohé oběti z řad obranců státu; zemřelí hrdinové položeli neohroženě své životy za vlast, národ zařadí je na čestné místo a v řady těch, kteří obětovali jeho svobodě svůj nejdražší statek, svou krev. Dne 19. září 1938 konal se v Modřanech za obrovské účasti obyvatel i ze širého okolí vojenský pohřeb 22 letého vojína Antonína Pecáka z Točné, jenž položil svůj život dne 13. září1938 v Ústín/L. při výkonu své povinnosti, bráně republiku a pokoj a mír nás všech. Pozůstatky jeho byly převezeny do Točné a pohřeb byl vypraven se všemi vojenskými poctami. Rakev byla vystavena před místním pomníkem padlých, stráž před rakví, nacházejicí se v záplavě věnců, tvořila vojenská čestná rota; vojenské úřady zastupoval general dr. Vobratílek. Po výkropu snesli vojíni rakev s katafalku a vložili ji do vojenského pohřebního vozu, načež smuteční průvod ubíral se lesní cestou do Modřan. Za smutného hlaholu zvonů dospěl průvod do Modřan, kde již nesčetné zástupy obecenstva jej očekávaly. Průvod zahájen byl řadou mládenců a drůžic; následovala četa vojínů s hudbou; za rakví v hlubokém smutku ubírali se příbuzní a obecenstvo. Nad hrobem promluvil general dr. Vobratílek a starosta obce Modřan Rudolf Marek; vojsko vydalo poslední poctu zahynulému a za zvuků státní hymny byla rakev spuštěna do země ku věčnému odpočinku.

Smutný jest úděl Čechů pohraničních! Od hranic valí se do vnitrozemí vlna. Je to vlna hraničářů a v jejich patách běží hlad, nemoc a zima. Chlad cizoty vyhnal je z domova v pohraničí, z míst, které od úsvitu dějin patřila k českému státu; opustili kraje, kde odnepaměti sídlili jejich předkové, prchali ze země, která byla rodištěm i prvému českému knížeti Přemyslu Oráči. Po léta byla československá republika ostrovem klidu a míru v rozbouřeném světě; zdálo se nám, že nic nám nemůže ten mír vzít. Poprvé jsme se ve městech a vesnicích uprostřed Čech starali o své vlastní uprchlíky, o vyděšené ženy, o nevyspalé a hladové dítky z pohraničí. Města se rychle vyklizují; všichni se snaží zachrániti skromný majetek a nějakou milou památku; s těmito ranečky půjdou hledat nová bydliště, novou práci, nový život……… Taktéž do Modřan uchýlilo se téměř na 200 uprchlíků ze zabraného území, národnosti vesměs české. Z usnesení obecní rady učiněno bylo k obyvatelstvu vyzvání a snaživá prosba o ubytování a stravování těchto uprchlíků. Ku zmírnění utrpení těžce postižených spoluobčanů provedena byla v Modřanech dne 13. listopadu 1938 společně s českosl. Červeným křížem veřejná sbírka šatstva, prádla, obuvi a peněžitých prostředků pro muže, ženy a dítky; výtěžek rozdělen byl nejpotřebnějším a nejvíce strádajicím uprchlíkům bydlicím v Modřanech.

Obec žije ve znamení mobilisace. Československá vláda rozhodla se v pátek o půl jedenácté hodině v noci, dne 23. září 1938 vyhlásiti mobilisaci. Mobilisační rozkaz vzbudil v nočních hodinách v obci veliký rozruch; mobilisační vyhlášky obklopeny byly vzrušeným obecenstvem, jež živě rokovalo o nastávajicích událostech. C. P. O. v Modřanech v plné pohotovosti. Obyvatelé octli se v nejvážnějších dobách, v jakých jsme se mohli kdy ocitnouti. Musíme býti připraveni na chvíle, v nichž běs moderní války nebude řádit jen na bitevním poli ale i v zázemí, kde létadla mohou působit stejnou zkázu jako na frontě. Není možno zavírati oči před velkým nebezpečím, naopak nutno se připraviti na nejlepší obranu. V sobotu, dne 24. září byl dán příkaz ku zatemnění obce. Modřany byly naráz v úplné tmě. Zatemnění v obci bylo dokonalé; každý občan uznává důležitost zatemnění a podrobuje se všem příkazům C. P. O. Na okna se připínají černé papíry nebo stahují černé rolety. Rozhlas se poslouchá celý den a dlouho do noci. C. P. O., pomocné hlídky a tělocvičné korporace vykonávají svou službu v pohotovosti a v pořádku. Od soumraku do svitání celé Modřany se halí v neproniknutelný černý závoj; nad obcí máme černý plášť dokonalý; pouze zatmělé modravé lampičky chodců a vozidel se mihají jako světlušky tmavou nocí.

Rok 1938 přinesl Modřanům další vývin jak do počtu obyvatelstva tak i do počtu obytných domů. Ku konci prosince 1938 čítaly Modřany 9270 obyvatel; z těch bylo 4553 mužů a 4717 žen; počet domů činil 1393; nejvyšší počet obyvatelstva měly v měsíci listopadu, a to 9305. Byli mezi nimi uprchlíci ze zabraného území, z nichž někteří se opět odstěhovali.

 

  1. září 1938. Říšský kancléř Hitler prohlásil, že dává Československu pro odevzdání žádaných území Německu lhůtu do 1. října. Nebudou-li tato území vydána dobrovolně, vezme si je Německo 1. října mocí. Hitlerova řeč byla provázena voláním: Chceme válku!
  2. září. Mnichovská konference se dohodla na rozdělení Československa, aniž by zemi, o níž šlo, slyšela.
  3. října. Československá vláda se usnesla vyhověti Polskému ultimatu a odstoupili Polsku části Těšínska.
  4. října. Maďarský vyslanec v Praze oznámil československé vládě že Maďarsko žádá odstoupení části Slovenska.
  5. října. President republiky dr. Eduard Beneš se vzdal svého úřadu. Předseda vlády gen. Syrový přečetl abdikační listinu presidenta; Anglie a Francie daly souhlasný podpis k mnichovské dohodě, která znamenala okleštění a roztrhání Československa. President ve svém projevu k národu prohlásil: „Nebojte se o národ a stát, ten má kořeny hluboké a pevné; koruna stromu naší vlasti je osekána, ale kořeny národa tkví pevně v jeho zemi!“ Svět jest v pohybu; diktátem velmocí počalo to u nás v Čechách, kdo dovede říci, kde tento pohyb skončí.